To, co jsme vytvořily z KRUHU bychom žádná hlavou nevymyslela. Mrazí mě ze síly, kterou z něj cítím a každodenně čerpám.

Čerpám a dávám a čerpám a dávám. Stále a pořád a stále a pořád – jsem v kruhu, ve spirále, otevřená každému pošeptání intuice a připravená udělat, k čemu mě vede.

Jsem si totálně jistá naprostou sounáležitostí s celým Vesmírem, jsme jedna energie. A v ní vnímám ženskou energii, spirálu, která všechno, co existuje, spojuje a roztáčí. 

Představuji si nás všechny vědomé ženy, jak točíme spirálou a vkládáme do ní to nejlepší ze sebe, co v tuto danou chvíli dokážeme dát. Shovívavě vnímáme sebe i všechny ostatní ženy, i ony jsou chybující. Spojení jedna s druhou zaručuje, že nesoudíme, nehodnotíme, neodsuzujeme. Jednou uděláš chybu ty a příště já.

Jediné, o čem žádná z nás nepochybuje je, že když padnu a nebudu vědět, jak a kam dál, ostatní mě podrží a znovu postaví na nohy.

Vím, že kdykoliv můžu své selhání projevit, můžu požádat o pomoc, můžu se svěřit se vším hnusným, co jsem nedokázala lépe.

A tak roztáčej spirálu, žádej, přiznávej selhání, pokud uslyšíš volání o pomoc, zesiluj jeho hlasitost, ať se dostane k ostatním, objímej, chláchol a pokud můžeš, hoď nějakou korunu do kasičky vděčnosti. 

Děkuji všem, že dáváte, žádáte a roztáčíte. Děkuju sestřičky.